Diskuse a polemiky trvají už od loňského roku, ovšem řešení se stále nerýsuje. Část politiků především z vládní ČSSD plánuje takzvanou karenční dobu – tedy čas, kdy žádná finanční náhrada pracovníkovi nepřísluší – zrušit a argumentuje kromě jiného zlepšujícím se stavem tuzemské ekonomiky. Silnou podporu nacházejí politici u odborářů. Naopak ostře proti jsou logicky podnikatelé, firmy a jejich asociace.

Šéf právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek Zdroj: čtk

Prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý vystoupil 9. září v Praze na tiskové konferenci k tématům souvisejícím s migrační krizí.Zdroj: ČTK/Doležal Michal

VÍT SAMEK, místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů

VLADIMÍR DLOUHÝ, prezident Hospodářské komory ČR

1. Jste pro opětovné zavedení placené nemocenské během prvních tří dnů stonání, tedy pro zrušení takzvané karenční lhůty?

Jsou-li zaměstnanci nemocní, musí se léčit. Mnoha z nich, zejména těm s nižšími příjmy, v tom výpadek mzdy za první tři dny neplacené pracovní neschopnosti brání. 
Z ekonomických či sociálních důvodů si nemohou dovolit, aby marodili. A tak chodí do práce, berou prášky a ohrožují zdraví své i svých spoluzaměstnanců, popřípadě zákazníků, s nimiž přicházejí do styku. Zrušení karenční doby zde může jen a jen pomoci. Všimněme si, že u sousedů v Německu či Rakousku to vědí, a i když jsou tam mzdy mnohem vyšší než u nás, karenční dobu neznají.

Od doby, co byla karenční lhůta zavedena, prokazatelně splnila svůj účel. Jednoznačně přispívá k větší odpovědnosti zaměstnanců i zaměstnavatelů, zmenšuje prostor pro předstíranou nemocnost a zabraňuje zneužívání nemocenské. Letos na jaře jsme mezi podnikateli uskutečnili průzkum, v němž bylo 73 procent dotázaných proti zrušení karenční lhůty. Úhrada prvních tří dnů nemoci zaměstnavatelem by znamenala velký růst mzdových nákladů a – jak ukázala praxe po zavedení karenční lhůty – i výrazný růst nemocnosti.

2. První tři pracovní dny neschopnosti byly placené i v České republice, a to do roku 2008. Jedním z důvodů zrušení bylo 
tvrzení, že pracovníci tuto možnost zneužívají. Jaký je váš úhel pohledu?

Nikdo nezkoumal, kdo a jak pracovní neschopnost zneužíval, o jaké počty lidí se jedná nebo kolik lékařů se podílí na takové praxi. Nikdo se ani nesnažil hledat cesty, jak tomu zabránit. Místo toho, aby byli postiženi jen ti, kteří podvádějí, trestá karenční doba všechny nemocné. Je to sice jednoduché, ale v principu nesprávné a vůči poctivé většině zaměstnanců nespravedlivé.

Srovnáme-li statistiky před a po zavedení karenční lhůty, výsledek je jednoznačný. Zatímco v roce 2007 bylo případů ukončené pracovní neschopnosti 2,86 milionu, o pět let později klesl jejich počet na méně než polovinu. Zaměstnavatelé se však nebrání uzákonění placeného volna ze zdravotních důvodů. Pokud by stát zachování karenční lhůty podmínil uzákoněním takového volna, 40 procent podnikatelů je ochotno poskytnout zaměstnancům tři dny placeného volna navíc.

3. Myslíte si, že zákony, které se týkají zaměstnanců, jsou dostatečně „sociální"?

Sociální hledisko dostalo na frak v restrikcích předchozích pravicových vlád, které se jimi chtěly proškrtat k růstu 
a vyšší zaměstnanosti. Nepodařilo se. Dnes, když se ekonomice daří a klesá nezaměstnanost, je třeba, aby rostly mzdy a platy a aby stát zaměstnancům vrátil vše, o co při vládních experimentech s řešením krize před několika lety přišli. Minimální standardy práce jsou klíčové téma, netýká se jen zákonodárství, ale například i výběrových řízení na zajišťování dopravních služeb v jednotlivých krajích.

České pracovněprávní předpisy obsahují celé sociální spektrum ve prospěch zaměstnanců. Jde například o dovolenou 
v minimální délce čtyř týdnů za kalendářní rok. Pro zaměstnance ve veřejném sektoru platí pět týdnů dovolené, v soukromém sektoru jej aplikuje většina firem. Pak je tu odstupné, které ze zákona činí až trojnásobek průměrného výdělku 
zaměstnance. Jsou tu i nároky 
zaměstnanců na placené volno 
v případě vlastní svatby či úmrtí 
v rodině. S nárokem na volno, i když bez mzdy, je možné řešit rovněž stěhování. Stěhuje-li se však zaměstnanec 
v souvislosti s prací, má nárok na pla-cené volno. Zaměstnanec též může chybět půl pracovního dne každý týden po dobu výpovědní doby, aby si mohl hledat nové zaměstnání. Zaměstnanec má nárok 
na náhradu příjmu, pokud navštíví lékaře 
v pracovní době, a to i tehdy, když k lékaři doprovází rodinného příslušníka (manžela, dítě). To vše jsou náhrady, které jdou za zaměstnavatelem.