O konečném výsledku se tak nečekaněrozhodne až v pondělí po sečtení několika set tisíc korespondenčních volebních lístku. Vítězství ultrapravicového Hofera by přitom znamenalo, ževůbec první zeme EU v historii by si zahlavu státu zvolila radikála. Co by to mohlo znamenat? Pražský deník k tématu oslovil dva respektovanénovináre z Česka a Rakouska.

LÍDA RAKUŠANOVÁnovinářka, Praha

FRANZ PRASSLnovinář, Praha

1. První krajně pravicový politik má reálnou šanci se stát hlavou evropského státu, navíc souseda České republiky. Ovlivní to ne jak vztahy mezi oběma zeměmi? Dotkne se tato změna občanu? Jak?

LÍDA RAKUŠANOVÁ: Když šli ve Vídni v roce lidovci do koalice s nácionálně-konzervativní stranou Svobodných populisty Jörga Haidera, zavládlo v Evropské unii zděšení a členských zemí uvalilo na Rakousko sankce. K nim se tehdy přidala, jako jediná z postkomunistických zemí, i Česká republika. V Praze byl tehdy premiérem Miloš Zeman a na Haidera a jeho „postfašistickou stranu" dštil oheň a síru. A to nebyl Haider ani členem rakouské vlády. Tatáž strana teď vyslala do klání o prezidentské křeslo Norberta Hofera, který se sice chová diplomatičtěji, ale to neznamená, že nemůže kdykoli položit na stůl ožehavá témata česko-rakouských vztahu, od Benešových dekretů po Temelín. Pro občany obou zemí by to znamenalo ztrátu energie v neplodných diskusích.

FRANZ PRASSL: Ještě před tím, než byl včera ve Vídni započítán poslední hlas, byl jeden fakt překvapivě jasný. Nikdy dříve nebyl krajně pravicový politik jen pár metrů od vysněné mety: usednout do křesla hlavy jedné ze zemí Evropské unie. Stanout v čele země moderní a demokratické s velmi rozvinutým společenským systémem. Jak se to mohlo stát? Protože vlády dvou takzvaných starých stran, které se v Rakousku od války střídaly u moci, více než by vládly se navzájem blokovaly, aby ta druhá nemohla dělat reálné kroky. Ukázalo se ale, že volici jsou nyní připraveni trestat ty, kteří dosud vládli. Takže, Německo, Česko a další, dejte si pozor.

2. Kdo tedy reformu udělá, na čí bedra břímě padne?

LÍDA RAKUŠANOVÁ: Oba jsou tvrdě proti přijímání uprchlíku. Ale zatímco Miloš Zeman otevřeně podněcuje strach z islámu, Norbert Hofer se ve své předvolební rétorice v tomto ohledu spíše blížil stanoviskům české vlády.

FRANZ PRASSL: Norbert Hofer je politik s tváří dítěte ve svých mladistvých čtyřicátých letech, jeho způsoby jsou příjemné a uhlazené. Se svou dětskou tvářičkou a sametovými rukavicemi obhajuje mantru radikální politické strany, která stojí za ním. Jednoduše řečeno je to takhle: Rakousko na prvním místě a méně rozhodovací síly do rukou Evropské unie. Hraje na národní kartu a kartu s názvem Nedůvěra v EU. V tom vidím podobnost mezi některými českými a rakouskými politiky. Rakouský prezident sice nemá žádnou skutečnou moc, ale pokud si jednou sundá sametové rukavice, kdo ví, co se stane…

3. Čím to je, že mezi občany získávají na síle radikální názory, které ještě před pár lety byly zcela okrajové?

LÍDA RAKUŠANOVÁ: Otázka je, zda tyto „radikální názory" byly opravdu tak okrajové, nebo zda spíš neexistoval konsenzus, že se ve slušné společnosti neventilují, nechce-li se člověk zcela znemožnit. Komunikací na sociálních sítích se tento úzus rozmělňuje.

FRANZ PRASSL: Většina Evropanů asi zapomněla, nebo si neuvědomuje, jak byl tento kontinent mučen po staletí boji všeho druhu. Takže všichni bereme mír, vysoký standard a sociální jistoty za samozřejmost. Ale každý den pociťujeme, jak se sociální vyrovnanost hroutí, jak se ztrácí A co je nejdůležitější: lidé přestávají věřit, že vládnoucí elity mají skutečné odpovědi a recepty (nehledě na korupci) na řešení hlavních problému dneška LIDÉ PROSTĚ MAJÍ STRACH. Lidé se obávají, že nové technologie je připraví o jejich pracovní místa. Dříve či později. Slogan Vítěz bere vše je v pořádku v písni. Ale co když zrovna vy nejste vítěz a nikdy jím nebudete?