JITKA CHALÁNKOVÁlékařka, členka parlamentního výboru pro sociální záležitosti (TOP 09)
Jitka Chalánková. Zdroj: DENÍK/ Jiří Kopáč

JERONÝM KLIMEŠpsycholog, specialista na rodinné vztahy
Psycholog Jeroným Klimeš v televizním pořadu Karla Šípa - VšechnopártyZdroj: ČTK/ Dušan Dostál

1. Myslíte si, že fyzické trestání dětí v ČR je téma, které je třeba řešit?

Určitě jsou důležitější témata než toto dilema. Aktuálně bychom měli řešit jiné problémy, které se týkají dětí, ať už jde o urychlení adopcí, prevence sexuálního zneužívání dětí, traumata, která zažívají při rozvodech rodičů. Je třeba rozlišovat mezi plácnutím dítěte, které má dítě ochránit nebo mírně napomenout, a mezi bitím, které lze označit za týrání dítěte. To je samozřejmě nepřijatelné, nepřípustné.

Samozřejmě, že není. Je tisíc důležitějších věcí týkajících se dětí, než je otázka tělesných trestů. Například falešná sexuální obvinění při rozvodech, která nezřídka trvají i několik let. Není síly, která by policii urychlila, aby trestní oznámení na sexuální zneužití vyřešila coby neodkladný úkon do tří dnů a v případě neprokázání podala na matku žalobu z falešného obvinění. Kvůli tomu se ale kampaně nedělají, i když to je regulérní poškozování dětí. Místo skutečných problémů tady budeme plýtvat energii na nekonečné jalové debaty o lidských právech, které jsou nakonec stejně dobré jen k tomu, aby psychopati mohli své děti donekonečna psychicky týrat.

2. Máte osobní zkušenost s tím, že facka ve správný čas vyřešila víc než hodiny výchovných monologů?

Je třeba si uvědomit, že v zemích s nulovou tolerancí k těmto výchovným krokům ze strany rodičů, byť jsou použity přiměřeně, dochází k plošnému udavačství na tyto biologické rodiče a někdy až k odebrání dítěte jeho rodičům. Konkrétní příklady máme. Naši rodiče mohou být rádi, že tento systém v České republice nemáme. A můžeme v médiích řešit, jestli facku ano, či ne a kdy. To by jinde nebylo vůbec přípustné ani jako téma.

Tělesný trest, když se moc nekomplikuje výčitkami a deptáním dítěte, má jako každá fyzická bolest rychlý nástup, ale stejně tak rychle odeznívá. Jsou to především psychické tresty vyčítání, mlčení, odhánění, ponižování ega co děti deptá mnohem víc. Totiž mnohem déle trvá, než psychické tresty začnou působit, ale co je horší, mají mnohem déle trvající následky. Já osobně se víc bojím, že budu své děti moc deptat výčitkami, než že občas dostanou pohlavek.

3. Mají u nás děti dostatečnou možnost dovolat se pomoci, pokud mají za to, že jsou trestány nepřiměřeně?

Nikdo samozřejmě nemůže schvalovat bití dětí, které je týráním. Upozorňuji ovšem, že týrání dětí někdy může probíhat bez zjevných známek bití. A bývá kruté s obrovskými dopady na duši dítěte. Existují speciální linky pro děti, na které mohou volat a požádat o pomoc. Pomáhají také lékaři a rovněž úloha učitelů je v tomto směru velmi důležitá.

Nemají, ale to nijak nesouvisí s otázkou tělesných trestů. Dítě spadne z postýlky a nakřápne si lebku. Inu, to se stává. Pak spadne z postýlky za tři měsíce zase. Zase nakřáplá lebka. Pak se za pár měsíců udusí vlastními zvratky, protože mělo na obličeji polštář. Policie to odložila pro nedostatek důkazů. Není prý schopná dokázat zavinění. Tito rodiče jsou závislí na drogách, takže tam neustále probíhá tzv. sanace biologické rodiny. Pokud vím, tak teď čekají další dítě. Tu sanaci prosazují stejní šílenci, kteří prosazují zákaz tělesných trestů. Ti nechají děti týrat pod heslem „sanace biologické rodiny" a hned vzápětí pod stejným praporem praštěných lidských práv zakážou neškodné tělesné tresty. Ty nás přeci netrápí. Problémem je regulérní týrání a zneužívání dětí. Na dítěti můžete páchat bezpráví, i když jen vyřváváte, že realizujete právo dítěte na styk s oběma rodiči. A jste beztrestní.

Čtěte také: Vážně sladíme příliš? Pomohla by zvláštní daň?