V okamžiku zatčení představovali manželé Stodolovi, dvojice sériových vrahů, jaká nemá v naší kriminální historii obdoby, výrazně nesourodý pár. Aspoň na první pohled, zabývající se spíš fyzickými rozdíly. Dvoumetrový čahoun Jaroslav (nar. 1966), s vyzáblou postavou, téměř anatomickou ukázkou pletence šlach a bezmasých svalů, vedle něho plnoštíhlý diblík Dana (nar. 1970), která teprve v průběhu vazby shodila výrazný počet kilogramů. Poprvé se potkali, když měl Jaroslav před vojenskou službou, ale minuli se bez zájmu – kdo by si v tu chvíli pomyslel, že jejich příští setkání bude tak osudové a tak drastické! Život je později oba zavál každou chvíli jinam, Danu dokonce až do Německa a do Kanady, kde se živila jako barová tanečnice. Potkali se znovu v roce 2001, v čekárně u lékaře. Divné místo na námluvy, však taky ke skutečnému sblížení došlo o pár dní později na tancovačce. „Sám nevím, proč mě Dana tak přitahovala, ale nedokázal jsem se od ní odpoutat. Sex? Na ten moc nebyla, prý kvůli tomu nějakýmu znásilnění v Kanadě. Teď roztáhla nohy, jen když byly peníze. A jak jsem ty prachy měl asi zavopatřit?“

Jedno tělo, duše i tajemství

Dana měla za sebou dvě rozpadlá manželství, stejně jako dlouhodobé deprese, na které kromě předepsaných léků brala další várku sedativ a hypnotik, sháněných už pokoutně. Jaroslav zase patřil mezi zkušenější kriminálníky, za rvačky, krádeže a výtržnosti dýchal vzduch cezený mřížemi v Bělušicích, Oráčově a Valdicích. Taky jemu nevyšlo jedno manželství – chorobně žárlící alkoholik nepředstavoval žádné terno. Existuje fotka, na které usmívající se novomanžel Jaroslav přenáší v náruči rozjařenou Danu přes práh nového domova. Ve skutečnosti jich ale vystřídali několik, stejně jako zaměstnání, zas a zas se vraceli do kutnohorského Slavošova, který tak chmurně proslavili.

Selanka nebyla ani mezi manželi, prášky zfetovaná Dana domácnosti moc nedala, poklízel Jaroslav – ale jen do chvíle než se opil a svou choť propleskl. Dana na něho několikrát podala trestní oznámení, ale pak je zase stáhla. Věděla dobře, proč to dělá.

Měli společné tajemství, tajemství vražd

Zaměřili se na staré lidi. Většinou se snažili, aby případ nevypadal jako jasná vražda. Tragické náhody nebo sebevraždy, případně záhadná zmizení – to byl jejich styl. Souhrou náhod, ale především chybami policistů při ohledání místa činu jim to neuvěřitelně dlouho procházelo. Dne 16. listopadu 2001 se vydal Jaroslav Stodola oloupit 75letého Stanislava Šandu. Jeho manželka ho k tomu vybavila punčochou přes obličej a parukou s dlouhými vlasy. Přestože bylo kolem třetí hodiny ranní, starý pán vyšel na dvorek a pak do chléva. Stodola vběhl dovnitř a schoval se za závěs. Šanda ho po svém návratu nečekaně odhrnul – lekli se oba, ale Šanda byl kupodivu nějak rychlejší a serval tomu nezvanému návštěvníkovi jeho masku i paruku. Bylo to poslední, co v životě udělal, prozrazený Stodola svého souseda zardousil. Tělo pak uložil do postele a kolem zapálil svíčky. Správně doufal, že způsobí požár a zahladí částečně stopy. Byla to finta na druhou: vdovec Šanda si několikrát stěžoval na příbuzné a v hospodě měl prohlásit, že než aby po sobě zanechal dědictví, tak raději barák podpálí. Vyšlo to…

Při Šandově pohřbu zvonil Stodola umíráčkem, dokonce dostal od nebožtíkovy rodiny výslužku ze smuteční hostiny, a doma si upřímně pochvaloval, jak se pomněl! Říká se po Slavošově, že při pohřbu 68letá Růžena Skohoutilová prohlásila, že kritické ráno dobře viděla zadním oknem, kdo leze k Šandovi přes plot… Byl to signál k odstranění svědka, nebo Stodolovy přilákaly ženiny šperky? Tak či tak 28. listopadu 2001 Skohoutilová zmizela. Příbuzní marně upozorňovali na podezřelé markanty v bytě. Rozbitá skleněná výplň dveří, malé krevní stříkance na různých místech nebo hlína z rozsypaného květináče, nic z toho policisty nevzrušovalo. A tak si nikdo ani nevšiml čerstvě překopané půdy na zahradě… Paní Růženu našel až dne 4. května 2002 její syn. Když zatloukal kůly pro fóliovník, vynořila se z hlíny ruka!

Pátrání po vrahovi vedlo do ztracena, přesně řečeno obviněná čtyřčlenná skupina Rusů, žádných andílků, neměla s tímto činem nic společného. Vraždili opět Stodolovi: vloupali se ráno do domku oběti, Dana udeřila starou paní opakovaně do hlavy, aby z ní dostala, kde jsou peníze. Pak ji uškrtili šátkem a zadusili polštářem. Do jámy k tělu naházeli doklady, denní šaty a pár předmětů denní potřeby, aby vzbudili dojem, že Skohoutilová na delší čas odcestovala.

Trojúhelník vraždění

Na slavošovském hřbitůvku leží blízko sebe tři oběti manželů Stodolových. „Co na to říct?“ glosuje někdejší události jeden z hostů v místní hospodě. „Smrt chodila mezi námi!“ Přesný význam těchto slov vám dojde, když stojíte u někdejšího bydliště Stodolových. Vzdálenost k domům Šandy, Skohoutilové a další oběti, 81letého Josefa Maliny, je neuvěřitelně malá. Stodolovi doslova vraždili „na pětníku“! Co bylo podezřelé místním obyvatelům a laikům, nad tím mávli policejní profesionálové rukou. Jak a proč zemřel koncem října 2002 důchodce Malina? Rád se mezi lidmi chlubil, že má našetřeno hodně peněz. Stodolovi ho svázali, bitím a škrcením si vynucovali informace o schovaných penězích nebo vkladních knížkách. Během útrap starý muž zemřel. „Když je mrtvej, tak je mrtvej,“ prohlásil Stodola. „Teď ho pověsíme na půdu a bude to vypadat, jako že se oběsil sám.“ Jenomže špagát se přetrhl. „To nemůžeš viset, hajzle?!“ rozčílil se Stodola a do mrtvoly kopl. Stodolová prohlásila, že na to nemá nervy…

Vražda? Nebo běžná manželská hádka? Spíš to druhé, protože nikdo z policistů si nepoložil otázku, jak se poloslepý Malina – jeho brýle s 12 dioptriemi zůstaly v kuchyni – vyškrábal na půdu a tam manipuloval se stoličkou i se smyčkou z kabelu? Pohoda… Jasně, pohoda. Především pro vrahy! (dokončení příští sobotu)